O řasokouli jsem neměla ani tucha, dokud jsem nepotkala ve výtahu paní domácí. Že by mohla dělat společnost Zdeňkovi č. 2 mě napadlo hned záhy. No záhy… Po pohřbu Zdeňka v útrobách wc, jsem začala mít výčitky hlavě potom, co na mě kamarád zaječel: "Ty jsi Zdeňka spláchla do záchoda?" S mojí rybou totiž navázalo citové pouto ještě pár mých...
Moje babička Honza slavila svátek na Jana. Prostě proto, že to tak měla od dětství zažité. Logicky by to mohla v dospělosti změnit a slavit svátek na Janu, ale to by babičku nebavilo. Měla svérázný smysl pro humor, který přenesla až do naší generace holek. Ještě teď se směju nad přezdívkami, které dávala svým sousedkám, kamarádkám mé mámy, domácímu...
Uprostřed zelených hvozdů, kde větve smrků sahají až do nebes se ozývá hlásek tak tichý, že musíte řádně nastavit duši a uši, abyste ho slyšeli. A když se vám to konečně podaří, radujete se nad vzkazy, které vám uvízly někde mezi srdcem a myslí. Nikdo kromě křesťanů netuší, kde to místo je a i těm kolikrát trvá roky, než ho...
Vždycky jsem si přála patřit do party lidí, kteří nesplývají s davem. Zkrátka svou osobností vyčnívají a nezařadíte je, ani kdybyste prošli celou řadu archetypů knihy KMENY. TUDYTAM je sice kmen, ale ne ledajaký. Má dokonce i svůj kmenový terč, kam když vás pořádně štve, můžete házet šipky. Házet sice můžete, ale každý Tudytamák, jak stojí a leží...
