Opravdická zima

 V lednu napadl v Sudetech sníh. Nikdo to už dávno nečekal. Každou zimu posledních 15 let bylo blátivo, až to čvachtalo a ani pod vánočním stromem na návsích a náměstích se nikdo radostí z ledu a sněhu neobjímal. Letos bylo všechno jinak. Zima jaká bývala dříve běžná, se rozprostřela po kraji, až z toho všichni měli dobrou náladu. Děti i dospělí vytáhli hokejky, brusle, saně a lyže a na chvíli zapomněli na ťikťoky, instáče a jiný nesmysly, který všem v lednu a vlastně teď už spíš celoročně dodávaly dopamin s adrenalinem. Učenci tedy pravili, že se jednalo hlavně o dobře převlečený deprese a úzkosti, což dokazovala nejedna statistika, která měřila stav a náladu omladiny.

Někdo vykřikl, že se prej bruslí dokonce i v daleké Praze na rybníce hned po sněmovní schůzi, až z toho pár ministrů má monokl pod okem. Mlátili se prý hokejkama, až jeden z nich trefil puk tak vysoko, že se tam připletla hlava toho nejvyššího z ministrů z ministerstva Pozdě bycha honit. Ten obdržel monokl fialovější než ten nejzralejší lilek ve vege čtvrti na Letný zrovna dovezenej váženou umělkyní z dovolené v exotice. Druhej den s tím monoklem klidně přišel ministr do práce a odhlasoval zákon s tím, že odpoledne se jde zase na rybník a ať to moc neprotahujou, protože takovouhle zimu Praha ale vůbec nepamatuje a že hned od pozejtří zakazuje všechny ťikťoky a povinně nakazuje, že se děti do 15ti let půjdou klouzat, stavět sněhuláky a iglu, vést koulovačky, bruslit a sbírat vysoko nebo daleko vystřelený puky, protože už vážně neví, kde by všechny ty psychiatry, psychology a terapuety měl vzít.

V Sudetech nikdo tolik terapeutů nepotřeboval, protože se našlo pár dětí, který ještě nikdy o ťikťoku neslyšely a doteď si hrály na dvorku na bandity a stavěly bláťuláky z bláta, když zrovna nebyl sníh. Jejich mámy se totiž od rána do večera nestaraly o jejich program a taxi, tak si děti musely vystačit ale úplně samy. I když je samozřejmě pravda, že si občas nějakej ten mobil obstaraly, protože cikáňata to skoro vždycky uměla nějak zařídit a že skoro v každý třídě nějaký to cikáně sedělo, když ho zrovna máma pustila do školy. Ale o týhle zimě i cikáně místo mobilu přitáhlo na prodej bobi a sáně s tím, že tohle jsou hodně cenný sáně, protože na nich jezdila ještě jejich babička, prateta a občas i prastrýc, když tedy zrovna nebručel.

Zkrátka tahle zima zamávala úplně s každým a bylo dost jedno, kde se zrovna vyskytoval jestli v Praze na ministerstvu Pozdě bycha honit nebo na vsi v Sudetech v závodní hale Trolejbusy Levá Pravá – z němčiny Oberleitungsomnibusen Linke Rechte.

Jednou se v těch Linke Rechte rozhodli, že je potřeba takhle krásnou zimu pořádně oslavit, a tak uspořádali obecní bál. Po místních myslivcích sháněli zvěřinu, děti z keramiky uplácaly 50 stejnejch trolejbusků, hospodskej dokutálel nějakej ten soudek píva, ženský upekly koláče, vietnamec dodal největší mávající kočičku a i polštáře ze zkrachovalý továrny na polštáře dovláčel bejvalej místoradní a spolumajitel. Všem šlo nejen o tanec a nějakou tu štamprdli, ale hlavně o to zažít ten kouzelnej pocit, brodit se haldama sněhu v plesovejch šatech a kvádrech, vytáhnout starý kožichy a huberťáky a na běžkách nebo sáních se vrhnout k místnímu kulturáku, kde se celá ta veselice konala. Ve skutečnosti tam veselice končila, protože zažít příchod na bál v chumelenici byla snad ta největší radost jakou si kdo vůbec dokázal představit. Každej hádal, kdy kdo na kom viděl ten a ten kožich naposledy, čímž se hlavně ženský bavily snad do pozdních nočních hodin. Chlapi se těšili na čaj s rumem nebo slivovicí a aby to přežili až do tomboly, v pití rozhodně nezaháleli. Na nějakej ten tanec nebylo tedy ani pomyšlení, jen místní omladina se učila od Ukrajinců kozáček, ale to trvalo jenom chvíli. Zlatým hřebem večera byla jako vždycky tombola a potom se už všichni jenom těšili, až půjdou zase z plesu domů nebo se povezou na bobech či sáních šlohnutejch u sousedů, protože se vědělo, že je tam Franz prostě nechává opřený. Takovej ples v opravdický zimě si prostě všichni užili a dokonce i ten Franz nebyl tak naštvanej jako když se mu ze zahrady ztrácelo kolo rok co rok. Nějakej ten blbec se totiž vždycky vsadil, vo co, že z plesu odjedu na kole starýho Franze.

Zkrátka a dobře opravdová zima udělala s obyvatelstvem svý a bylo úplně jedno jestli v Praze nebo v Sudetech. Každopádně nejen i ten nejvyšší ministr s monclem pod okem si liboval, když agentura STEM vyhlásila výsledky výzkumu vědátorů, že psychické problémy všeho druhu záhadně klesly ze 40% na pouhých 5% a že psychiatři, psychologové a terapeuti museli rapidně snížit sazby, jinak by přišli úplně o kšeft. A dokonce i spotřeba antidepresiv klesla na minimum, takže bylo nutný zavřít spoustu poboček lékáren a přeorientovat se na obchod s potřebami na zimní sporty.