Alespoň na chvíli

A tak si říkám, že mám v životě velký štěstí…ukončily jsme s Markétou rozhovor nad šálkem kávy. Jen se na mě unaveně podívala a vděčná za normální chvíle v kavárně, pokračovala směrem k domovu. Jestli se místu, kde jí čeká práce od nevidím do nevidím dá vlastně říkat domov. David má zrovna nějakou virózu. Snad to Milan zvládá.

Cestou domů jí proběhly v hlavě všechny ty noční, těžký průběhy běžných nemocí, pak pobyty v nemocnicích, v odlehčovacích službách, na které se v Praze čeká měsíce. Co přijde teď? V zimě bývá všechno horší. Jak dlouho tohle ještě s Milanem vydrží? Je vůbec zázrak, že jsou pořád spolu celých těch 17 let, co je jejich syn na světě.

Markéta se snažila představit si hezký momenty, který s Davidem a Milanem mohli nedávno prožít. Třeba v létě u rodičů to bylo moc hezký. Nebo na výletě v přírodě s kamarády ze školy. Taky před domem na dětským hřišti, kde David rád pozoruje cvrkot. Už ho tam znají. Jakmile jde Markéta sama kolem, hned se ptají, kde má Davida. "David je ve škole, přijdeme odpoledne," usměje se Markéta. Pod vousy si tak trochu vrní, že jsou místa, kde mají jejího syna rádi, i když je jiný.

Vlastně to není tak hrozné, řekne si pro sebe, když otevírá dveře bytu. David jí vítá radostným houkáním a Milan cosi míchá na plotně. "Všechno v pořádku zlato?" "Jo celkem to šlo, horečka už klesla."

Markéta si odloží kabát a jde zkontrolovat Davida. Zrovna kouká na svojí oblíbenou UčíTelku, kterou by mohl sledovat od rána do večera. Ještěže to v covidu v televizi vymysleli. Je to úleva, když se David alespoň na chvíli sám zabaví.

Milan s Markétou tak mají čas zrekapitulovat, co se dnes dělo a naplánovat zítřek. V nemoci je vše náročnější, snad nebude potřeba hospitalizace.

Blíží se večer a David usíná u nich v posteli. Každý si lehne z jedné strany, aby se mohli střídat při kontrole syna. Na speciální lůžko už ho dávno nepřesouvají. Šetří se každá minuta spánku navíc. Snad bude nadcházející noc klidná. Dnešní den a minulá noc daly všem třem zabrat. Markéta si vysílením už téměř nevzpomene na chvíle v kavárně s kamarádkou, ale někde uvnitř jí hřeje pocit, že i její svět je ještě alespoň trochu v pořádku.