Už jsme dávno velký

Někdy je vám 40 a váš život vypadá úplně jinak, než jste si představovali. Copak o to, vy se se svým údělem, ať už pomocí terapie nebo časem, vypořádáte, ale okolí svůj stín často nepřekročí a svá očekávání nepřehodnotí. I když vás svými opruznými radami pořád dokola zraňuje, neumí se zkrátka s okolnostmi vašeho života smířit.

40tka je ale dobrá v tom, že už nejste sama jako divná single baba, ale něco jinak má zvláště v dnešní době v tomto věku snad každý. Buď s dětmi nebo sami se sebou, buď ve vztahu nebo nekonečně dlouho bez vztahu, buď se zvířetem nebo bez, LGBTQ+ škála dalších možností kombinací všeho buď anebo.

"Dala jsi Tondovi rukavice?" "Ne?"

"Mami je mu 16 a mě skoro 50!" "Asi chápeš, že nepotřebuju kontrolu a on ať si zmrzne, když nepřemýšlí hlavou!"

"Ty nelyžuješ celý den miláčku? To jako vážně? Ta permanentka stála majlant a ty si tady jen tak piješ bombardino za jedno euro?"

"Právě, že za jedno euro. Rozumíš tomu, že si chci ty hory taky trochu užít a ne využít každou sekundu, co běží vlek, a pak se druhý den plazit s namoženýma nohama zaraženýma až v krku po hotelu, protože neudělám ani krok?"

"Takže k holčičce ještě chlapeček?"

"Ne."

"No bylo by to hezké, já bych si přála vnučku."

"Ne."

"No a vy nepřemýšlíte o adopci nebo umělém oplodnění?"

"Ne."

"Když já se tolik těšila na holčičku."

"Ne."

"Kam zase jedeš? Ty nevydržíš chvíli na zadku?"

"Mami nezlob se, ale konečně jsem si vydělala tolik, že zbylo dokonce i na cestování. Ráda bych si splnila sny, když už se nic jiného nepovedlo."

"No ale víš, že si za to můžeš sama, že jsi sama?"

Zkrátka nevyžádaných rad, jak má člověk žít, by bylo nepočítaně. Známe to všichni a taky radíme všichni. Bohužel. Jako bychom chtěli očistit sami sebe tím, že obdaříme druhé přednáškou o tom, jak žít. Z někoho se pak kvůli tomu stane terapeut a z někoho masový vrah, protože mu ujede ruka, když není zrovna po jeho.

Zvlášť pilnému studentovi ve vztazích se po čase podaří dohlédnout až tam, že nic není černobílé a že každá dokonalá Insta Ikea family má svůj trám v oku. Pokud ovšem uděláme krok vpřed a naše ego necháme chvíli na pláži slunit se pod palmovým listem, zjistíme, že stojíme nazí sami před sebou a že pravdivou sebereflexi bez dalekohledu milosti shůry nezvládneme. Pokud se skloníme a hledáme slova, která by druhým příště tolik neubližovala a ukládáme do šuplíku pokora, vyhráli jsme nejen před sebou, ale najednou se nám začnou vztahy proměňovat tak, že sami zíráme, jak umíme druhé nechat žít. Některým egoistům by se sice mohlo zdát, že dohlédnou díky svému výkonu a snaze uspět v psychosociálních studiích a ezovědách i bez dalekohledu, ale obvykle narazí na jedno velké prázdno, které ne a ne zaplnit dalším vzděláváním.

Takže jedna nevyžádaná rada pro všechny včetně mě. Zameťte si před vlastním prahem a dejte druhým svobodu. Už jsou dávno velký.