Kočár pro Davida

David už není malý, což v jeho případě znamená skladný. Je samá ruka, samá noha. Vozík už musel dávno vyměnit za větší a ani to nebyla legrace. Kde pořád shánět granty a veřejné příspěvky na všechny ty pomůcky. Vydělat se na to nedá. Ani plat ajťáka kolikrát nestačí. Na vozík se finance sehnaly, teď je tu ale opravdová výzva. Potřebujeme větší auto. Bez speciální dodávky jsme namydlení a výlety po okolí nebo na Moravu k babičce jsou zapovězené. "Kolik takový auto stojí Milane?", ptala se Markéta nahlas muže a i trochu sama sebe. "No, minimálně milion, zabručel pod vousy manžel. Nikomu z nich se nechtělo rozjíždět další martirium papírování a žádostí o grant. S náročnou péči o Davida na to nebyl čas ani síla.

"Hele Milada říkala něco o portále Dávej.cz., to by mohla být cesta," vzpomněla si Markéta na nedávný rozhovor s kamarádkou, která dělá fundraising v jedné neziskovce. "Co?" To budeme jako o ty peníze žebrat?" zasyčel Milan a zavřel se do pokoje, což v jedna jedna znamenalo do kuchyně. Markéta tušila, že to jen tak neprojde, ale nedovedla si představit, kde vezme další čas na sepisování všech možných žádostí o peníze.

Měsíce ubíhaly a David byl čím dál tím vyšší. Nedá se nic dělat, musím to rozjet tajně bez Milana. Sejdu se s Miladou a šlápneme do toho. Prý má ještě nějakou kámošku, co má kontakty v médiích, tak by se to snad nějak rozjet dalo. Podle instrukcí na webu to i vypadá, že to ani není složitý ta žádost na Dávej.

Sraz měly ve středu a Milada úplně zářila, když došlo na její slova. Platformu Dávej už dávno využívali v práci. Měla zkušenost, že lidi na tragické osudy slyší a peníze se shání celkem snadno, zvlášť, když jde o děti. Hned to volala Ludmile, která se zrovna potácela mezi eventy, které organizovala pro jednu agenturu na klíč. "Hele no já nevím, takhle v sezóně, netuším, jestli na to najdu sílu…". "Ale jsi na to dobrá," polechtala jí ego Milada. To Lída samozřejmě věděla, jen si nechtěla přidávat další stresy, zvlášť před Vánoci. No jo, jenomže v lednu už neseženeme ani korunu. Musíme prostě začít teď. Pusť si Vivaldiho a vystřihni nějaký pořádný píárko, ať to lítá. Milada ještě ani nepoložila telefon a Ludmila už měla v hlavě několik nástřelů hlubokých lidských příběhů, které použije, aby omámila alespoň jednu celebritu, která jí Kočár pro Davida, jak si storýčko nazvala pracovně, prožene sockama. Nápadů měla spousty, spíš potřebovala Miladu, aby tomu dala trochu mantinely a strukturu. Povolení od Markéty už dávno měly. Jen se to nesmí dozvědět Milan. Nemusí to ani zjistit, nemá sociální sítě. Jen kdyby se to náhodou povedlo a ten milion by sehnaly, tak by se mu to hold říct muselo. 

Uběhlo pár dní a Markéta s Miladou už měly schválený příběh i šablonu na Dávej.

"Lído můžeš začít poustovat."

"Cože už? Vy už jste to spustily?"

"No sedíme na tom třetí den do noci. Markéta stejně nemůže spát a já to pár nocí vydržím, když to má pomoct. Znáš mě. Než abych si koupila croassaint ve fancy kavárně, tak to radši pošlu nějaký matce samoživitelce, ať koupí dětem pomeranče a mandarinky."

Lída věděla, že to Milada myslí vážně. Znaly se skoro 15 let. Píárko měla skoro hotový. Už jen obeslat pár známých osobností svých známých.

Všechno běželo jako na drátkách, aniž by to holky čekaly, spíš "jen" věřily. Peníze se začaly sypat od přátel přátel, známých známých, od lidí z farností napříč ČR, občas přistála částka vyšší od nějakého movitějšího dárce. Holky se nestačily divit. Za 14 dní měly nashromážděných skoro půl milionu. Žádná z nich, ačkoliv ve středním věku, takovou částku nikdy neviděla. Lídu to hecovalo vytvářet kreativnější a kreativnější storýčka a Milada by byla schopná stát s letáky na ulici, jen aby to dotáhla do milionového cíle.

"Tak co?" už jsi to řekla Milanovi? Udeřily holky na konci měsíce sbírky na Markétu.

"No, ne, to není tak jednoduchý…musím si připravit pádný argumenty."

"Tak vracet to snad nebudeme ne?" uchechtla se Milada.

"Víte, jak to mají chlapi…mají pocit, že selhali, když ty peníze nevydělali oni sami."

"Tak mu vysvětlíme, že milion se za tak krátkou chvíli málokdy nastřádá v běžném zaměstnaneckém poměru a že je přece hezký, že se našlo tolik lidí, kteří chtějí dopřát Davidovi auto."

"No někdy mu to budu muset říct, to je jasný."

"A začni co nejdřív, protože my s Lídou finišujeme. Představ si, že jí Davida nasdílela ta známá herečka, no jméno mi vypadlo, víš, jak jsem na tom se jmény a herci.

"Milana na to připrav, protože za týden sbírka končí a my to dáme, teď už to vím, že jo Lidu."

"No jasně!"

Pár dní před koncem sbírky se sešli už i s Milanem a ačkoliv ještě trochu brblal, vypadal vlastně šťastně. Markétiny argumenty zřejmě z velké části zabraly a on věděl, že už nebude tak náročné syna soukat do auta. Možná bude vydávat i přívětivější zvuky, když pocítí, že je auto větší a nebude se v něm krčit.

Markéta byla dojatá a Milan vlastně taky. Pořád dokola Lídě s Miladou děkovali. Holky věděly že to musel být pán Bůh, kdo to všechno zařídil, protože tolik peněz se jim nikdy nepodařilo pro jednotlivce sehnat. Všichni měli velkou radost a když se sbírka na Dávej uzavřela, neměly ani jedna slov. Pak už se jenom všichni těšili, až auto proženou po dálnici třeba na Karlštejn nebo Křivoklát. Zkrátka na pěknej vejlet, kterým dodávku pokřtí.