Bůh se dívá na srdce, protože právě v něm se všechno rodí

Už pěknou řádku let se pohybuji v české církvi. Už pěknou řádku let poslouchám, že přijde probuzení. Už pěknou řádku let se duchovní představení napříč katolíky, evangelíky i evangelikály ptají Boha i sebe, jak ono probuzení bude vypadat. Hledají odpovědi v Bibli, na modlitbách, přednášejí o svých vizích na křesťanských školách, konferencích a je jedno, která církev je pořádá. Odpověď zkrátka neznají a je to asi dobře. Úkolem křesťanů totiž není znát odpověď, ale úkolem křesťanů je modlit se a následovat hodnoty, kterým věří a které jim po tisíciletí ustanovil Ježíš Kristus.

Včera jsem byla svědkem něčeho zvláštního. Něčeho, co už jsem dlouho nezažila. Ačkoliv nemocná online, byla jsem duchem a málem i tělem díky skvělé kolegyni Hance (viz obrázek) přítomna na shromáždění Milionu chvilek pro demokracii. Shromáždění píši záměrně, protože jak už bylo řečeno, v církvi se pohybuji pěknou řádku let a u nás v Křesťanském společenství vlastně převážně říkáme nedělní bohoslužbě shromáždění. Na onom shromáždění na Letné kázal zrzavý kluk o hodnotách, kterým věří. Hodnotách, které také studoval na Karlově univerzitě. Ten kluk měl na sobě mikinu se lvem. A my věřící víme, že lev není pouze symbolem českého národa, ale je to zároveň Lev z Judy – Beránek, trpitel na Golgotě za všechny lidi, kteří tomu věří. Jedna z mnoha metafor spasitele, který je autorem a učitelem hodnot, o kterých se včera na Letné mluvilo a které bystré oko mohlo zahlédnout na mnoha transparentech. "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí", opakoval mnohokrát i Václav Havel, který se za většinu svého života za křesťana nepovažoval. Odkud se vzala láska a pravda? Z jakého zdroje pochází? Nejhlubší pravdou, která mě včera napadla při sledování online streamu onoho shromáždění a která mnou projela jako blesk z čistého nebe, byl fakt, že jsme se právě probudili. Že to, na co česká církev čeká už pár desítek let a dělá to po svém a mluví k lidu křesťanským často nesrozumitelným jazykem, se právě děje. Neděje se to sice formou jakou si představovala a to tak, že se hned začnou plnit kostely, modlitebny a shromáždění o nedělích, ale děje se to způsobem, že lidé z celé republiky se sjíždějí již poněkolikáté na setkání pod širým nebem, aby podpořili hodnoty, které křesťanství už tisíce let hlásá a někteří z nás snad i trochu žijí. Lev z Judy se probudil. Lev z Judy obchází ve své kleci a chce ven. Mikuláš coby křesťan a svému lidu kazatel to ví a dělá to velice chytře a prakticky. Vytváří obecenství, kde srozumitelně mluví o lži a pravdě a o tom, co občané České republiky potřebují právě teď. Nedělá to sám, dělá to s pomocí boží, týmem Milionu chvilek a lidmi, kteří ho podporují a pomáhají mu. Lev z Judy na jeho mikině křičí a heslo na pódiu volá, že se probouzí. Je v tom hesle víc než symbol českého národa? Je náhoda, že se celá akce koná před Velikonocemi v době půstu a před největšími křesťanskými svátky? Je náhoda, že Mikuláš zařazuje v rámci vystoupení mnoha řečníků i tzv. "Slovíčko pro děti" a prezentuje tak pohádku o lvu, který přináší světlo a dětem se to líbí?" Nemyslím si.

Někdy to vypadá, že se v duchovním světě nic neděje a Bůh na modlitby za český národ neodpovídá. Někdy to vypadá, že Češi jsou stále nevěřícími Švejky a nemají žádné hodnoty. Z oficiálních průzkumů to také často vyplývá. Ale pokud se podíváme okolo sebe a na realitu, kterou Češi žijí, není to už dávno pravda. Například jen to, že každý 5. Čech je dobrovolník, hlasitá podpora Ukrajiny a štědré dávání do sbírek, když se stane nějaká lidská tragédie, svědčí o tom, že Češi ty pravé hodnoty znají. Lidé v Česku mají jediný problém, neradi se zavazují k členství. Neradi jsou členem oficiální skupiny. Neradi slýchají, když jim je nešikovně kázáno, co mají dělat. Ale není pravda, že Češi přestali věřit. Zkrátka i o nedělích je potřeba nabídnout taková shromáždění, kde nebudou lidé řízeni, ale kde budou citlivě vedeni a ono si je to zázračné světlo už samo najde. A jestli heslo Lev se probouzí, je metaforou na očekávané probuzení i v církvi, nechám na čtenáři samotném a jen připomínám, že Bůh se dívá na srdce, protože právě v něm se všechno rodí.